Miklós József Ražení

<p>V období rakouského hraběte Miklóse Józsefa (1746–1802) vytvářely rakousko-uherské forintové mince zvláštní a zajímavé verze. V době rakousko-uherské monarchie, kdy došlo ke sjednocení dvou částí koruny, Rakouska a Uherska, se při ražbě používala unikátní řešení, nominální hodnota rakousko-uherských mincí byla uváděna jak ve francích, tak ve forintech, i když nominální hodnota forintu nebyla závazná. Nominální obsah zlata v měně založené na zlatě byl 0,72858 gramu na forint, zatímco legální stříbrná měna obsahovala 11,111 gramu stříbra na forint. Poměr zlato-stříbro byl nominálně stanoven na 1:15,3, což stanovilo hodnotu stříbra o 1,25 % silněji oproti zlatu než standard slitků, který používal poměr 1:15,5. Tyto mince byly jedinečné a přizpůsobily se hospodářské a finanční změny monarchie. Úspěšný přechod na zlatou základnu přišel se zavedením systému korunových peněz a zrušením abecední císařské značky mincovny zavedenou v roce 1766. A mince rakousko-uherské koruny se začaly razit v roce 1892 v různých nominálních hodnotách včetně zlatých desetikoruny a dvacetikoruny, které byly nejen finančními nástroji, ale i historickými a kulturními památkami, odrážejícími bohatou minulost monarchie.</p>