II. Františka Jeho život

<p>Arcivévoda Károly Franz József se narodil 12. února 1768 ve Florencii, hlavním městě Toskánského velkovévodství. Jeho otcem je toskánský velkovévoda Lipót z rodu Habsbursko-Lotrinsko, pozdější II. Lipót (1747–1792), císař Svaté říše římské, král uherský a český, jeho matkou byla španělská princezna Mária Ludovika (María Luisa de España, 1745–1792) z rodu Bourbonů. Narodil se jako druhý a nejstarší syn z 16 dětí královského páru.Ve 24 letech zdědil po svém otci titul rakouského panovníka, arcivévody a poté německo-římského císaře. 1. března 1792 obsadil uherský královský trůn a korunován byl 6. června 1792 v Budíně. Na německo-římského císaře byl korunován 14. července 1792 ve Frankfurtu nad Mohanem a českým králem 9. srpna 1792 v Praze. Po svém nástupu na trůn zahájil již jeho otec naplánovanou ozbrojenou intervenci proti revoluční Francii. Jako nepřítel pokroku a osvěty vybudoval silnou policejní vládu a zpravodajský systém, jeho vláda se nazývala františkánská neboli kabinetní absolutismus, čímž se odlišovala od feudalismu Leopolda I. a Marie Terezie - II. Z Józsefova osvícenského absolutismu. V roce 1795 zlikvidoval uherské jakobínské hnutí a popravil vůdce. V roce 1804 zřídil dědičný rakouský císařský titul a stal se rakouským císařem pod jménem František I. Po několika porážkách ve válce proti Francii a ztrátě významných území (italské majetky, části jižního Německa) byl 6. srpna 1806 nucen vzdát se titulu německo-římského císaře. V roce 1810 daroval svou dceru, 19letou arcivévodkyni Márii Lujzu, Napoleonovi. V roce 1811 provedl devalvaci měny, která zvýšila odpor uherských řádů. Po pádu Napoleona získal rod Habsburků své ztracené majetky zpět na vídeňském kongresu v letech 1814-15. V září 1815 s ruským carem Alexandrem I. a III. S pruským králem Vilémem založil Svatou alianci k potlačení revolučních hnutí a upevnění reakčního feudálního systému.V letech 1820-21 zasáhlo Rakousko proti revolucím v Neapoli a Piemontu.V prvních letech Františkovy vlády byly přijaty mimořádně důležité zákony o vnitřních záležitostech Uherského království František 1835 .zemřel v Schönbrunnu 2. března, několik týdnů po svých 67. narozeninách. Od druhého ze svých čtyř manželství (které uzavřel v roce 1790 se svou neteří Márií Theresií Karolinou, královskou princeznou neapolsko-sicílskou), jej na rakouském císařském trůnu i na uherském trůnu vystřídal jeho nejstarší syn Ferdinand I. a české královské trůny. Byl pohřben na tradičním pohřebišti Habsburků, v kryptě kapucínského kostela ve Vídni.</p>

II. Františka Ražení

<p>II. Ferenc (1784-1835) byl rakouský císař a uherský král, vládce habsburské monarchie. Za jeho vlády došlo v oblasti ražby mincí k několika změnám a vývoji. V roce 1792 začaly napoleonské války, ale měnový systém byl stabilní. Funguje konvenční forintový systém na bázi stříbra, 1 krajcár a jeho zlomkové části jsou měděné mince. Papírové peníze (bankovky) byly stabilní a směnitelné až do roku 1797. Válka si na ekonomice vybírala stále větší daň. Nejoblíbenější 3 a 6 krajské mince jsou raženy v mědi místo stříbra, bankovky byly nafouknuté, v důsledku války stát zkrachoval. Papírové forinty a měděné mince jsou znehodnoceny o pětinu, bankovky jsou nahrazeny směnkami, se kterými se zavádí vídeňská měna (WW). Papírové peníze se nadále nafukovaly II. Za vlády Františka je oficiálně uznán systém dvojí měny. Konvenční a vídeňská měna žijí vedle sebe, se stabilním směnným kurzem 100:250 od roku 1819. Poté byl typický mírový ekonomický vývoj se stabilním měnovým systémem II. V posledních pěti letech Ferencovy vlády se mince s vyobrazením Madony opět začaly razit v maďarské verzi, od dukátů přes vyšší, forinty a dvacetiny.</p>