Adolf Jeho život

<p>Adolf se narodil 24. července 1817 ve Wiesbadenu jako třetí dítě a nejstarší syn prince Viléma z Nassau (1792–1839) a jeho první manželky Lujzy ze Saxe-Hildburghausenu. Byl posledním princem vévodství Nassau a první lucemburský velkovévoda, který se osamostatnil na Nizozemsku. Adolfova nevlastní sestra, Zsófia II z Nassau. Provdala se za švédského krále Oskara Po smrti svého otce se Adolf v roce 1839, ve věku pouhých 22 let, stal vládcem vévodství Nassau. Hlavním městem malého vévodství byl tehdy Wiesbaden a Adolf se přestěhoval do nově dokončeného městského zámku. V roce 1848 se jaro národů dostalo i do Nassau a vévoda byl nucen přijmout „devět požadavků“ lidí z Nassau. O několik let později však opustil svou liberální politiku a vládl konzervativními a dokonce reakčními metodami. Přesto byl oblíbeným panovníkem. V rakousko-pruské válce v roce 1866 podporoval Rakousko, ale poté, co Rakušané prohráli, Prusko anektovalo Nassau a Adolf přišel o trůn 31. ledna 1844 se Adolf oženil s velkokněžnou Jelizavetou Michajlovnou Romanovou, neteří cara Mikuláše I. Rusko, v Petrohradu sotva o rok později, zemřela při porodu své předčasně narozené holčičky. Adolf Erzsébet nechal v roce 1851 postavit pro svou manželku velkolepý pohřební kostel z jejího věna ve výši jednoho milionu rublů. 23. dubna se oženil s Márií Adelhaid z Anhalt-Dessau. Měli pět dětí, z nichž dvě dosáhly dospělosti: Vilmos Sándor (1852–1912), IV. Vilmos Pál Frigyes (23. 9. 1854 – 23. 10. 1855) Mária Bathildis Vilma Charlotte (14. 11. 1857 – 1857) 28. 12. Ferenc József Vilmos (30. 1. 1859 – 18. 1. 1859 – 18. 4. 2. V4. 1952), provdaná II. K velkovévodovi Fridrichu Bádenskému (1857–1928) Adolfova neteř Emma z Waldeck-Pyrmonti se provdala za Adolfa III. Nizozemskému králi Vilémovi a lucemburskému velkovévodovi. Vilmos zemřel v roce 1890 a nizozemský trůn zdědila jeho nezletilá dcera Vilma s Emmou. Lucembursko, které bylo od roku 1815 v personální unii s Nizozemskem, však dědictví dcer na základě franckého práva nepřipouštělo. Podle pravidel nástupnictví panovníků Německa přešlo Lucemburské velkovévodství na Adolfa, přestože byl z otcovy strany teprve 17. bratrancem zesnulého Vilmose Krátce před Vilmosovou smrtí, během jeho vážné nemoci, řídil Adolf záležitosti velkovévodství jako regent. Jemu samotnému bylo v době korunovace již 73 let a o vnitřních záležitostech Lucemburska věděl jen málo, takže do každodenní politiky nezasahoval, spíše byl jen nominálně vládcem země. V roce 1902 Adolf oficiálně jmenoval svého nejstaršího syna Vilmose svým nástupcem. Zemřel v roce 1905 na svém letním zámku v Německu, Schloss Hohenburg v Lenggries. V roce 1953 byly jeho ostatky přeneseny do kaple zámku ve Weilburgu.</p>

Adolf Ražení

<p>Velkokníže Adolf nastoupil na trůn v roce 1890 a vládl až do své smrti v roce 1905. V tomto období došlo v lucemburské mincovně k výrazným změnám, na počátku vlády velkovévody Adolfa mincovna razila především stříbrné mince, jen malé množství zlatých. Mezi stříbrnými mincemi se nejčastěji razily 25 a 50 centimy, ale v menším množství i 1, 2, 5 a 10 centimů. Mezi zlatými mincemi byla nejrozšířenější 20franková, ale v menším množství se razily i 10, 50 a 100 franků.Za velkovévody začala mincovna razit zlaté mince ve větším množství. To lze vysvětlit tím, že se velkovévoda snažil učinit lucemburské peníze konkurenceschopné na mezinárodním trhu, za vlády velkovévody Adolfa zavedla mincovna i 100frankovou zlatou minci. Byla to první lucemburská zlatá mince s portrétem velkovévody.Za vlády velkovévody zavedla mincovna mnoho nových technologií. Nejvýznamnější z nich byla mechanizace ražebních a ryteckých prací.Za vlády velkovévody Adolfa prošla lucemburská mincovna výrazným rozvojem. Mincovna se snažila učinit lucemburské peníze konkurenceschopné na mezinárodním trhu a zavedla mnoho nových technologií Mince ražené za velkovévody Adolfa jsou dodnes vysoce ceněnými sběratelskými předměty.</p>